Mezinárodní pakt o občanských a politických právech
Mezinárodní pakt o občanských a politických právech byl vytvořen v prosinci 1966 roku v New Yorku na zasedání OSN. V té době byl podepsán také Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech.
Hlavním cílem této smlouvy je závazek státu ke svým občanům. To je v první řadě respektování základních práv a svobod občanů. Pouze několik států se rozhodlo nepodepsat smlouvu, nebo jí podepsat, ale neratifikovat, takže neschválit její realizaci. Byla to mimo jiné Čína.
Garantem dodržování paktu o občanských a politických právech, je Výbor Spojených národu pro lidská práva, který byl zřízen na základě článku 28 této dohody. Každý občan státu, který ratifikoval první Opční protokol k paktu, má právo podat stížnost na jeho vládu, pokud již vyčerpal všechny právní cesty ve své zemi. Případ se samozřejmě musí týkat porušování základních práv a svobod. V prosinci 1989 na dalším kongresu Organizace spojených národů byl sestaven druhý Opční protokol. Dokument zakazuje trest smrti zemím, které jej ratifikovaly, výjimkou je válka, v tom případě je to totiž válečný zločin.
Mezinárodní pakt o občanských a politických právech je rozdělen do čtyř částí. V první části se jedná o sebeurčení a rozhodnutí o přírodních zdrojích jednotlivých zemí. Druhá část vyžaduje dodržování rovnosti mužů a žen, zakazuje diskriminaci na základě původu a náboženství. Třetí část zakazuje otroctví a mučení. Dává lidem právo na shromažďování, tvoření organizací, ochranu soukromého života, vlastní názor a demokratickou volbu vlády své země. Na základě části čtvrté byl povolán Výbor OSN pro lidská práva, jsou v ní pravidla pro jmenování členu a jejich kadence.