Úmluva o právech dítěte

Vznikla především díky podnětům Polska, které v 1978 roce navrhlo její schválení a předložilo projekt Komisi pro lidská práva OSN. Návrh byl později ještě dva krát upraven.  Jeho základem byla filozoficko-vzdělávací koncepce Janusza Korczaka. Byl původním dokumentem a 11 let se pracovalo na jeho konečném znění a pozdějším schválením.

Úmluva o právech dítěte byla jednomyslně přijata na Valném shromáždění OSN dne 20. listopadu 1989. Platí od 2. září 1990, podepsalo ji 20 zemí. Na základě Úmluvy vznikl Výbor OSN pro práva dítěte - orgán dohlížející na její dodržování státý, které ji ratifikovaly. Dnes je jich už 193.

Obsah Úmluvy tvoří preambule a 54 článků, které byly formulovány na základě následujících zásad:

  • blaho dítěte,
  • rovnost (všechny děti jsou si před zákonem rovné, bez ohledu na původ, pohlaví, národnost, atd.),
  • respekt práv a povinnosti rodičů (státu respektuje autonomii rodiny a zasahuje pouze ve zvlášť odůvodněných případech podle zvláštních předpisů),
  • státní podpora (stát je povinen přijmout veškerá legislativní, administrativní opatření pro realizaci práv uznaných v Úmluvě).

Úmluva stanoví status dítěte vycházející z následujících předpokladů.:

  • dítě je nezávislým subjektem, ale z důvodů jeho duševní a fyzické nezralost potřebuje zvláštní péči a právní ochranu
  • dítě jako lidská bytost vyžaduje úctu ke své identitě, důstojnosti a soukromí,
  • rodina je nejlepším prostředím pro výchovu dítěte,
  • stát má podporovat rodinu, ale nenahrazovat ji.

Články úmluvy jsou katalogem práv dětí, včetně osobních práv a svobod, práv sociálních, kulturních, politických, a jen z malé části berou na zřetel ekonomické zákony, protože děti by se měli učit, ne pracovat.

25. května 2000 byly přijaty dva dodatečné protokoly:

  • V případě zapojování dětí do zbrojných konfliktů;
  • V případě obchodu s dětmi, dětské prostituce a dětské pornografii.

Státy - strany Úmluvy, nejsou povinny je dodateční protokoly podepsat, ale pro dnešek tak již učinilo 130 zemí.